Charakteristika oblasti - Český les
Charakteristika oblasti
Fakta o Českém lesu
- rozloha: 466 km2
- nadmořská výška: 440 - 1 042 m n. m.
- vyhlášení: 17. 2. 2005
Český les - kraj ticha
Český les si jako jedna z mála oblastí zachoval divočejší podobu přírody. Přísně střežená oblast pohraničního pásma byla po dlouhé roky veřejnosti zcela nepřístupná. Neprodyšné uzavření hranic mezi Západem a Východem dalo přírodě šanci ujmout se zpět vlády nad touto krajinou. Neprostupné pohraniční hvozdy s mozaikami pastvin, luk a zarůstajících lad a rašelinišť obývá mnoho vzácných rostlin a živočichů. Zdejší krajina je plná krásných zákoutí a tajuplných stezek pro pěší i cyklisty, které zatím zůstávají řadě lidí skryty. Díky tomu si užijete pocit svobody a klidu, který jinde již jen těžko naleznete.
Zaniklé obce
V Českém lese je plno odlehlých míst vzdálených mnoho kilometrů od nejbližšího lidského osídlení. Vysídlené vesnice byly vymazány z povrchu země. Výsledkem je dnešních jen padesát obyvatel na čtvereční kilometr – tedy asi stejná populační hustota jako ve středověku. Malebné vesničky a osady zmizely po 2. světové válce, kdy došlo k násilnému odsunu původního obyvatelstva. Dodnes však na svých cestách můžete pozorovat pozůstatky po zaniklých obcích. Mezi stromy pod vrstvou mechu naleznete kamenné zídky nebo základy domů nebo i sklářských provozů. V zaniklé sudetské vsi Lučina (Grafenried) jsou dnes díky nadšení několika rodáků k vidění odkryté zbytky domů, pivovaru, fary a kostela, které připomínají starověké Pompeje.
Chodové
K Českému lesu neodmyslitelně patří Chodové. Svobodní sedláci, kteří měli v období posledních Přemyslovců a po nich následujících Lucemburků za úkol střežit zemskou hranici mezi Čechami a Bavorskem a Horní Falcí. Chodové dbali dle tradice i písemných pramenů na správné vyznačení průběhu hranice a poskytovali ozbrojený doprovod kupcům procházejícím hraničním hvozdem. Podíleli se také na vybírání cla a střežili vstupy na zakázané stezky před těmi, kteří chtěli pohraničním územím projet bez poplatků. Byli přímými poddanými krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám.
Bobr evropský
Známý obytel Českého lesa zde byl vyhuben v 18. století. První známky jeho nového výskytu se objevily v 90. letech. V průběhu let se měnil počet a tempo budování hrází. Prvních pět let byly hráze malé a nebylo jich mnoho. Během několika následujících let vznikaly nové stavby daleko rychleji. Přehrazením toku došlo většinou k obtékání překážky rozdvojením nebo vybočením hlavního proudu. Na to bobři zareagovali přehrazením nově vzniklých ramen. Tak zde vznikl systém hrází, které společně zatopily rozsáhlé území a posléze vytvořily zcela nové koryto potoka. Bobr udržuje v Českém lese stabilní početnou populaci a rozšířil se odsud po vodních tocích dále do vnitrozemí České republiky.
CHKO Český les
Chráněná krajinná oblast Český les je druhou nejmladší CHKO v České republice. Vznikla 1. srpna roku 2005.
78 % rozlohy CHKO Český les tvoří lesní společenstva, která je doplněna pestrou mozaikou pastvin, luk, mokřadů a zarůstajících lad. Lesnaté pohoří lemuje česko-německou hranici od Chebu po Domažlice. Nejvyšším vrcholem celého pohoří a území CHKO je Čerchov (1042 m n. m.). Na Tachovsku se tyčí nejvyšší vrchol Havran (894 m n. m.) Rozsáhlé bukové lesy v okolí nejvyššího vrchu Českého lesa Čerchova přecházejí postupně směrem k severu v lesy s vyšším zastoupením smrku. Pro severní část Českého lesa jsou charakteristické mokřadní louky a rašeliniště, které představují jedinečné bezlesí uprostřed smrkových monokultur. Ale i na jihu jsou místa, kde najdeme mokřadní nivy a cenné podmáčené a rašelinné louky se vzácnými druhy rostlin.
Mezi lesními porosty mají značné zastoupení především acidofilní bučiny, v menší míře květnaté bučiny, suťové lesy a údolní jasanovo-olšové luhy. Ze zajímavých stanovišť lze zmínit blatkové bory, podmáčené a rašelinné smrčiny, které najdeme především v severní části chráněné krajinné oblasti pouze s ostrůvkovitým výskytem. Přirozené lesní ekosystémy představují 15 % území. Z nelesních společenstev převažují poháňkové pastviny a mezofilní ovsíkové louky. Ze zajímavých biotopů s výskytem vzácných a chráněných druhů se na území vyskytují vlhké pcháčové louky, nevápnitá mechová slatiniště a smilkové trávníky.