Reliéf

Geomorfologie

Území Českého lesa patří geomorfologicky do subprovincie šumavské soustavy, a to do oblasti Českoleské podsoustavy.
 

Rozkládá se podél státní hranice v délce 80 km od Chebské pánve až po Všerubskou vrchovinu, která toto pohoří odděluje od Šumavy. Nedaleko od Všerubského průsmyku v nejjižnější části Českého lesa se vypíná vrchol Čerchov, který je s 1042 m n. m. jeho nejvyšším vrcholem. Jižní část pohoří je hornatější s řadou výrazných vrcholů. Poté se krajina náhle mění v Kateřinskou kotlinu, která je pozůstatkem dávného jezera, s ne příliš vysokými pahorky a podmáčenými i písčitými půdami. Odtud až k nejsevernějšímu okraji pohoří jsou vrcholy již oblých tvarů s častými sníženími, kde nacházíme nejrozsáhlejší rašeliniště tohoto území. Nejvyšší vrcholem severní části Českého lesa  na území CHKO je Havran, mimo něj pak Dyleň (940 m n. m.). Českým lesem probíhá hlavní evropské rozvodí, tedy hranice mezi úmořím Černého moře (Kateřinský a Nemanický potok) a Severním mořem (povodí Mže a Radbuza), přičemž česká část pohoří patří takřka výhradně po povodí Severního moře.

Český les je z geomorfologického hlediska tektonicky podmíněný, erozně denudační reliéf. Jeho tvářnost byla v podstatě určena saxonskými pohyby zemské kůry. Díky saxonským tektonickým pohybům, které se opakovaly na variských liniích, byla oblast Českého lesa vyzvednuta nad své okolí. Do této doby byla depresí vzhledem k Tachovské brázdě a Chodské pahorkatině . Ke konci paleogénu měla oblast parovinný reliéf s nevýraznými elevacemi tvořenými odolnějšími horninami. Horská hmota byla tektonickými pohyby rozčleněna do několika ker a kleneb. Pro kerná pohoří je typická říční síť s pravoúhlým uspořádáním, což platí i pro pokleslé části Českého lesa. Zbytky starotřetihorního reliéfu (paroviny) byly rozlámány a vyzdviženy. Původně mocná vrstva sedimentů byla odnesena. Obnažená a zarovnaná zvětrávací plocha (holorovina) se dnes vyskytuje ve větších plochách v okrajových částech Dyleňského lesa a v Kateřinské kotlině. I když pleistocenní eroze zmladila současné údolní tvary, nebyla příliš intenzivní, čemuž nasvědčují poměrně vyrovnané spádové poměry vodních toků a absence pleistocenních teras.Na současné podobě povrchu Českého lesa se významně podílelo mrazové zvětrávání, a to hlavně v podmínkách pleistocenního periglaciálního klimatu. Jeho výsledkem jsou vrcholová skaliska a mrazové sruby, dále balvanová moře, suťové proudy a kryoplanační plošiny. Celkově je tvář pohoří výsledkem polygenetického vývoje reliéfu. Vyskytují se zde tvary vytvořené starým vývojovým procesem, tvary vzniklé mladší denudací a erozí i tvary vytvořené tektonickými pohyby a mrazovým zvětráváním.

Nadmořské výšky se pohybují mezi 426 až 1042 m (Čerchov 1042m, Škarmanka 888m, Haltrava 882m, Na Sádku 847m, Lysá 870m, St. Herštejn 879m, Velký Zvon 863m, Pivoňské hory- Velká skála 791m, Přimda 848m, Havran 894m, Dyleň 940m). Převládající výšková členitost 150- 400 m charakterizuje členitou vrchovinu, podružněji plochou pahorkatinu.

Podle výškové polohy, členitosti reliéfu a geomorfologických poměrů je Český les členěn na čtyři podcelky - Čerchovský les, Kateřinskou kotlinu, Přimdský les a Dyleňský les.